MŮJ PŘÍBĚH Z KOŇSKÉHO HŘBETU
Pavla Marešová
Krkonošské hory, hradba země. Kraj tvrdých skal, hlubokých lesů a statečných srdcí. Podělila jsem se s vámi o zdánlivě nesourodé fotky mých milovaných míst v Krkonoších. Nesourodými jsou ta místa opravdu jen zdánlivě. Oboje totiž spojuje jedno – ta statečná Krkonošská srdce, totiž jednak veliká srdce huculských koní z Janovy Hory ve Vítkovicích v Krkonoších a současně též srdéčka báječných lidí z Farmy Hucul na Janově Hoře, kteří se o zdejší výjimečné koníčky starají. A jaký je tedy ten „můj příběh“?
Mám totiž to veliké štěstí, že mou životní přítelkyní a láskou je právě jedna z „janováckých“ huculských dam – budu už rovnou jmenovat – lady Sýrie anebo pro mě milovaná Syrunka. Před nějakou dobou jsme se společně začaly toulat po jejích rodných Krkonoších a současně jsme též začaly objevovat nové trasy pro naše společné toulky. Díky tomu jsme objevily jedno opravdu výjimečné místo – křížovou cestu ve Stromkovicích s ochrannou kaplí Panny Marie (na svahu vrchu Kobyla). Když jsme sem prvně společně zavítaly, ihned mě okouzlila neskutečná atmosféra toho místa. Neuvěřitelný klid a pokoj. Vrátily jsme se sem společně ještě několikrát. Toto místo mohu doporučit všem těm, kteří mají na srdci převelikou prosbu, které pouhý člověk vyhovět nemůže, anebo by chtěli poděkovat tam nahoru za obrovské štěstí, které je potkalo … Anebo, nespadáte-li do žádné z těch dvou kategorií, tak zde můžete zažít neskutečný klid a pokoj nebo nevím jak jinak to říci, to se prostě musí zažít.
Pro mě je to místo, kde se cítím dokonale šťastná.